Nebolí, ale pomalu zkracuje život. Přitom statisíce lidí o ní vůbec neví. Statistiky jsou však neúprosné: jen u nás onemocní ročně dalších 60 tisíc lidí, kteří se s ní a jejími vážnými následky potýkají.

CUKROVKA je epidemie 21. století a pokud se ji vědcům nepodaří zastavit, bude ještě hůř. Hrozné je, že v mnoha případech je člověk s cukrovkou závislý na inzulínu. Co kdyby jednou tento hormon, bez kterého člověk žít nemůže, prostě došel?

NEJLEPŠÍ JE PREVENCE

Nikdo by neměl brát existenci cukrovky na lehkou váhu. Měl by o ní mít alespoň ty základní informace, aby věděl, jak pomoci nemocnému s příznaky hypoglykemického šoku, kterého snadno můžeme považovat za opilce. Hlavně však také kvůli sobě, aby se nemoci vyhnul a udělal vše pro to, aby jí neonemocněl. Nejzákeřnější na cukrovce totiž je, že na sobě žádné příznaky člověk vůbec necítí. Únavu považujeme v dnešní době téměř za normální, častější žízeň a močení často nijak neřešíme nebo si je vždy nějak zdůvodníme. Lidé si doma neměří ani krevní tlak, natož aby měli doma glukometr a občas si změřili cukr v krvi.

A tak můžeme cukrovku mít a vůbec o ní nevědět. Když se však neléčí, jsou její následky tragické: amputace končetin, oslepnutí, chronické selhání ledvin. Stále málo si uvědomujeme, jak je důležité se dostatečně hýbat, zdravě se stravovat a nepřejídat se. Jde přece o tak nenáročnou prevenci!

KONTINUÁLNÍ MONITORY GLYKEMIE

Nejstrašnější je, že cukrovka se nevyhýbá ani těm nejmenším. Dovedeme si představit zátěž těch rodičů, kteří musí své děti i více než desetkrát denně píchat do prstu a měřit jim krevní cukr glukometrem, protože zvláště u nich cukr nebezpečně kolísá a takové situace se musí okamžitě řešit. Proto byly vynalezeny malé přístroje, které umožňují zavést podkožně senzor, jenž pravidelně o hodnotách informuje a propojením s inzulinovou pumpou dokáže automaticky dávkovat inzulín.