Když jsme byli teprve krátce plnoletí vysokoškoláci, vesměs jsme k doktorovi nechodili s kdejakou bolístkou. Ve škole jsme měli povolené určité procento absencí, jež omluvu nepotřebovaly, a tak jsme to nejednou řešili po svém.

A to zpravidla tak, že jsme zůstali na koleji (kdybychom odjeli domů, byli bychom pod dohledem rodičů, a to by to marodění nestálo za nic) a tam jsme kloktali čtyřicetiprocentní odvar z rumíčku lékařského a následně ho vyplivovali dovnitř. Pro ty, kdo se nedovtípili – pili jsme to, čemu se u nás dnes říká Tuzemák. A bylo nám líp i tehdy, kdy nám dobře zrovna nebylo.
Ovšem ne každý je vysokoškolák v naší tehdejší pozici. A proto se lidé léčí vesměs i dost odlišně od oné naší dávné metody.

Když se dnes našinec nechce hodit marod, obstará si v lékárně nějaké ty volně prodejné pilulky, pár si jich vezme a pokud to jenom trochu jde, tradá do práce. Tam kašle, kýchá a smrká, a jakmile je zase fit, má věru práce nad hlavu, protože jeho přičiněním mezitím onemocněli všichni kolem a on tak musí dělat i za ně.
Případně si takový člověk vezme pár dní dovolené, jenže znáte to – měl by zalézt do postele a vypotit se, jenže i doma je vlastně tolik práce, tolik restů, které je třeba dodělat, nebo tolik věcí, které by se daly vylepšit, kdyby byl čas… A když tak čas je, člověk zase zbaští pár prášků a nezastaví se, maká možná dokonce víc než v práci.
A když pár dní uteče a člověku je stále tak jaksi nějak nedobře? Už neví, co by si sám ještě naordinoval a tak se zkrátka přece jenom k tomu doktorovi vydá. Aby mu lékař předepsal „něco pořádného“, něco, co zabere. Protože od toho doktoři přece jsou.

A když jsou doktoři, proč se nechávat inspirovat nějakými babskými radami, že? Co by nám tak asi mohla nějaká babka kořenářka poradit v dnešní době, kdy už lidstvo dokáže tolik věcí?
V dnešní době se léčíme tak, . A nějaké bylinky a odvary či mazání z nich? No dovolte!
Asi bychom si to ale dovolit měli. Protože nám příroda nabízí docela dost léků, jež nejednou rostou kolem nás a jsou dokonce i zadarmo. Stačí se porozhlédnout kolem a trochu se vyznat, a je to. Není prý přece na světě bylina, aby na něco nebyla. A když taková náhodou nezabere, přinejmenším na rozdíl od (i volně prodejných) léků aspoň neuškodí.
A proč to nezkusit, že? Když byliny, mohu-li skončit úsměvně, užíval přece i sám imaginární český velikán Jára Cimrman. Často si sám ordinoval vstavač polní…